Mapa zobrazující Oregonskou stezku, zemi Oregon a severní Mexiko
Jižní hranice USA s Mexikem nebyla jediným sporným západním územím. Oregonské území pokrývalo moderní státy Oregon, Idaho a Washington, stejně jako západní pobřeží Kanady až k hranici ruské Aljašky. Obě území si nárokovala Velká Británie i Amerika. Smlouva z roku 1818 požadovala společnou okupaci Oregonu – řešení, které bylo pouze dočasné. Na konci 30. let 19. století začali američtí osadníci, vedeni misionáři, převyšovat počet britských osadníků. Británie však nebyla Mexikem. Jeho mocné námořnictvo bylo stále největší na světě. Dvakrát předtím Američané vzali zbraně proti svým bývalým kolonizátorům s velkými náklady na každou stranu. Obezřetnost by naznačovala vyjednané urovnání, ale v americkém myšlení dominoval duch zjevného osudu. Objevilo se další velké zúčtování.
Vůzové stopy po průkopnících Oregonské stezky stále křižují americký středozápad .
Oregonská horečka zaplavila národ ve 40. letech 19. století. Tisíce osadníků, lákaných svěžím údolím Willamette, zamířilo na západ po Oregonské stezce. Rodiny v karavanech 20 nebo 30 bojovaly s živly, aby se dostaly do vzdálené země. Chudé východní rodiny se obecně nemohly vydat na cestu, protože vybavení takové expedice bylo docela drahé. Vůz, voly a zásoby Conestoga zahrnovaly většinu nákladů. Rodiny občas bojovaly s domorodými Američany, ale často se jim dostávalo vedení od západních kmenů. Trvalo šest měsíců cestování rychlostí patnácti mil denně, než se dostali na místo určení.
 |
||
 |
Pátek 6. května – příjemný. Právě jsme prošli mormonským hřbitovem. Je na něm velké množství hrobů. Silnice je pokryta vozy a dobytkem. Tady jsme míjeli vlak s vozy na jejich zpáteční cestě, hlavní muž se utopil několik dní předtím, v řece zvané Elkhorn, když dostal nějaký dobytek, a jeho žena ležela ve voze docela nemocná a děti truchlily pro otec odešel. Se smutkem a lítostí jsem prošel těmi, kteří se snad pár dní předtím cítili dobře a byli šťastní jako my. Přišel dnes 20 mil. Výňatek z Deníku paní Amelie Stewart Knightové, 1853 |
|
 |
||
a východě byl předmět Oregonu méně osobní a političtější. V roce 1844 demokraté nominovali Jamese K. Polka, neznámého kandidáta z Tennessee. Vypadalo to, že kandidát Whigovy strany Henry Clay zvítězí v lavině. Jen velmi málo Američanů kdy slyšelo jméno Polk, ale Clayova proslulá kariéra byla všeobecně známá. Polk byl však vynikajícím stratégem. Vklouzl do nálady veřejnosti a uvědomil si, že zjevný osud je právě ten problém, který ho může vést k vítězství. Polk požadoval expanzi, která zahrnovala Texas, Kalifornii a celé území Oregonu. Severní hranice Oregonu byla zeměpisná šířka 54 stupňů, 40 minut. „Padesát čtyři čtyřicet nebo bojovat!“ Byl populární slogan, který vedl Polka k vítězství proti všem očekáváním.
Oregon City, podél břehů Řeka Willamette, konečná zastávka podél Oregonské stezky, jak se objevila v roce 1848.
Získání území ve volební kampani byla jedna věc. Jeho získání od mocných Britů byla druhá. Polk se však snažil získat celý území z Británie, byl tajně ochoten učinit kompromis. Problémy se vařily s Mexikem v roce t on na jih. Nový národ si určitě nemohl dovolit bojovat proti Mexiku na jihozápadě a Britům na severozápadě současně. Polk nicméně odvážně prohlásil Velké Británii, že společná okupace skončí do jednoho roku. Britové si byli jisti, že mohou vyhrát, ale do roku 1846 byli v Oregonu ohromně převyšující o více než šest ku jedné. V červnu téhož roku navrhla Británie rozdělení Oregonu na 49. rovnoběžce. Polk s kompromisem souhlasil a konfliktu se zabránilo.