Co to znamená dělat spravedlivě, milovat milosrdenství a chodit pokorně (Micheáš 6: 8)?

Otázka: „Co to znamená dělat spravedlivě, milovat milosrdenství a chodit pokorně (Micheáš 6: 8)?“
Odpověď: Jeden z nejpopulárnějších veršů mezi Židy i Křesťany prosazující sociální spravedlnost je Micheáš 6: 8. Zní: „Ukázal ti, člověče, co je dobré. A co od tebe vyžaduje Hospodin? Jednej spravedlivě a miluj milosrdenství a pokorně kráčej se svým Bohem.“ Mnoho lidí touží vědět více o tom, co tento inspirativní verš učí o otázkách spravedlnosti, milosrdenství a pokory.
Micheáš 6 zahrnuje imaginární rozhovor mezi Pánem a Izraelem. Ve verších 1–5 uvádí Pán svůj případ proti neposlušným lid Izraele. Verše 6–7 zaznamenávají odpověď Izraele jako sérii otázek začínajících slovy: „S čím mám přijít k Pánu?“ (Micheáš 6: 6).
Izrael se zaměřuje na své vnější náboženské obřady a jejich otázky ukazují postup od menšího k většímu. Nejprve se ptají, zda by se Bůh uspokojil se zápalnými oběťmi letitých telat (Micheáš 6: 6b), což jsou oběti vyžadované Mojžíšovým zákonem. Zadruhé se ptají, zda by měli přinést „tisíce beranů s deseti tisíci řekami na ropu.“ (Micheáš 6: 7a). Toto je rétorika nadsázky; takovou nabídku může poskytnout pouze někdo extrémně bohatý nebo větší společenství Božího lidu. Zatřetí se ptají, zda by měli obětovat své prvorozené syny jako oběť Bohu. Bylo by to dost na to, aby zakryli jejich hřích? Byl by s nimi potom Bůh spokojen?
Verš 8 následuje s Boží odpovědí, zakořeněnou v Mojžíšově zákoně: „Řekl ti, člověče, co je dobré.“ Jinými slovy, Izrael už měl znát odpověď na své otázky. Bůh pak říká, že nepotřeboval ani nepožádal o jejich náboženské obřady, oběti nebo obětiny. Místo toho Pán usiloval o spravedlnost, milosrdenství a pokoru v Izraeli.
Odpověď na problém s hříchem Izraele nebyla četnější ani bolestivější oběti. Odpověď byla něco mnohem hlubšího než jakékoli náboženské zachovávání: potřebovali změnu srdce. Bez srdce nebyl soulad Izraele se Zákonem nic jiného než pokrytectví. Podobnou zprávu se pokusili sdělit i další proroci (Izajáš 1:14; Ozeáš 6: 6; Amos 5:21). Bohužel Boží lid poslechl poselství pomalu (Matouš 12: 7).
„Jednejte spravedlivě“ by Micahovo publikum chápalo jako život se smyslem pro dobro a zlo. Zodpovědnost měly zejména soudní soudy zajistit spravedlnost a chránit nevinné. V té době byla v Izraeli problémem nespravedlnost (Micheáš 2: 1–2; 3: 1–3; 6:11).
„Milost milosrdenství“ obsahuje hebrejské slovo hesed, které znamená „loajální láska“ nebo „milující laskavost“. Spolu se spravedlností měl Izrael poskytnout milost. Spravedlnost i milosrdenství jsou základem Božího charakteru (Žalm 89:14). Bůh očekával, že jeho lid projeví lásku svým bližním a bude věrný ve své lásce k Němu, stejně jako byl věrný jim (Micheáš 2: 8–9; 3: 10–11; 6:12).
„Kráčejte pokorně“ je popis postoje srdce k Bohu. Boží lid závisí spíše na Něm než na jeho vlastních schopnostech (Micheáš 2: 3). Místo toho, abychom byli pyšní na to, co přinášíme Bohu, pokorně uznáváme, že osobní oběť může nahradit srdce oddané spravedlnosti a lásce. Řečnické otázky Izraele měly třídílný průběh a verš 8. obsahuje podobný postup. Odpověď zbožného srdce je vnější (dočiňte spravedlnost), vnitřní (milostné milosrdenství) a nahoru (kráčejte pokorně).
Micahovo poselství je i dnes relevantní. Náboženské obřady, i když jsou extravagantní, nikdy nemohou kompenzovat nedostatek lásky (1. Korinťanům 13: 3). Vnější dodržování pravidel není tak cenné v Božích očích jako pokorné srdce, které prostě dělá to, co je správné. Boží lid dnes bude i nadále toužit po spravedlnosti, milosrdenství a po umility před Pánem.