Ústava
Ústava Páté republiky, která byla přijata dne 4. října 1958, je do značné míry založena na zásadách stanovených generálem de Gaullem během jeho slavného projevu v Bayeuxu 16. června 1946: odpovědnost vlády vůči parlamentu, který se skládá ze dvou komor se silnějším parlamentním systémem, a odpovědnost prezidenta republiky vůči lidem. Přečtěte si ústavu
Vláda
Předseda vlády, kterého jmenuje prezident republiky (hlava státu), je předsedou vlády. „Řídí kroky vlády“ (článek 21 ústavy) a v zásadě stanoví základní politické směry, které, s výjimkou případu společného soužití, jsou zásadami prezidenta republiky. Musí také zajistit koordinaci činnosti vlády a zabránit tomu, aby různí ministři v jeho arbitráži přijali protichůdné iniciativy. Není hierarchickým nadřízeným ostatních ministrů. Možná je nikdy nebude nutit, aby přijali rozhodnutí, za které nejsou ochotni převzít odpovědnost, ale může navrhnout jejich odvolání prezidentovi v případě závažného zneužití. Tuto úlohu dohledu nad činností vlády usnadňují určité složky: předseda vlády jménem vlády „má k dispozici státní službu“ (článek 20), vnitřní služby umístěné v Hôtel Matignon (generální sekretariát vládě, kabinetu atd.) a velkému počtu jemu přidělených služeb.
Předseda vlády zajišťuje provádění zákonů a vykonává regulační pravomoc s výhradou podpisu vyhlášek a vyhlášek, které byly přijaty hlavou státu projednány v Radě ministrů. Za výjimečných okolností může nahradit prezidenta republiky předsedou Rady ministrů. Je rovněž odpovědný za národní obranu, přestože hlavní směry často stanoví prezident republiky.
Ministry a státní ministři jsou jmenováni prezidentem republiky na návrh předsedy vlády. Jejich síly jsou soustředěny kolem dvou hlavních misí. Na jedné straně ministři vedou ministerské oddělení. Ministři jsou navíc odpovědní za dohled nad veřejnoprávními subjekty jednajícími v oblasti působnosti jejich ministerského oddělení. Ministři v zásadě nemají regulační pravomoc (tj. Pravomoc diktovat obecné normy), s výjimkou správy nad jejich právními předpisy. Regulační moc obecně vykonává předseda vlády, který může výkon této pravomoci delegovat na své ministry. Ten však musí kontrasignovat výnosy prezidenta republiky a předsedy vlády týkající se oblastí spadajících do oblasti působnosti jejich kompetence.
Na druhé straně jsou ministři pověřeni politickou misí. Jejich primární rolí je impuls a provádění vládní politiky. Účast na politickém životě byla tradičně součástí jejich aktivit v rámci třetí a čtvrté republiky. Nyní s výjimkou volebních období, během nichž jsou ministři zařazeni, je politický aspekt jejich činnosti li předložen Radě ministrů a parlamentu, kde se otevírá diskuse o konkrétním aspektu činnosti vlády.
Všeobecné politické prohlášení
Obecné politické prohlášení je v páté republice tradicí. ale není povinností stanovenou ústavou. Článek 49 odstavec 1 stanoví, že předseda vlády může vládu zavázat hlasováním o souhlasu členů parlamentu s jejím programem nebo „případně o obecném politickém prohlášení“. Předseda vlády používá tento projev k vtisknutí stylu a přijetí role hlavy parlamentní většiny.
Vládní závazek není povinný, pokud jde o úřad. Některé vlády proto nikdy tyto závazky neučinily, a proto legitimitu čerpaly pouze z jmenování prezidentem republiky, nebo, jako v případě devátého parlamentu (1988 až 1993), protože neměli absolutní většinu v Národním shromáždění. Od roku 1993 však všechny vlády požádaly Národní shromáždění o vyslovení důvěry během několika dnů po jmenování .
Zejména několik vlád požádalo Národní shromáždění o vyslovení důvěry v souvislosti se zvláštní akcí. Celkově byl čl. 49 odst. 1 uplatněn 35krát s od roku 1958.
Ustanovení článku 49 ústavy
Hlava V ústavy ze dne 4. října 1958 se týká vztahů mezi parlamentem a vládou (články 34 až 51–2).Článek 49 stanoví opatření pro kontrolu parlamentem, včetně tří možností zpochybnění závazku vlády před Národním shromážděním:
- když vláda požádá o vyslovení důvěry jejímu programu nebo učiní prohlášení obecné politiky. V případě záporného hlasování absolutní většinou odevzdaných hlasů musí vláda rezignovat;
- předložením návrhu na vyslovení nedůvěry jednou desetinou členů parlamentu, který byl přijat nadpoloviční většinou hlasů členové Národního shromáždění. Vláda je následně svržena;
- když vláda použije čl. 49 odst. 3 ústavy. Poslanci mohou podat návrh na vyslovení nedůvěry a hlasovat o něm do 48 hodin, aby vznesli námitku proti přijetí právních předpisů bez hlasování. V tomto případě je také vláda povinna rezignovat.
Rada ministrů
Rada ministrů je kolegiálním orgánem, který sdružuje všechny ministry (státní ministři obvykle zasedají v Rada ministrů při projednávání záležitostí, za které jsou odpovědní), a je prostředkem k prokázání jednoty vlády. V tomto orgánu rovněž sedí generální tajemník vlády a generální tajemník prezidenta republiky. Je to jediný vládní orgán definovaný ústavou.
Rada ministrů se schází jednou týdně, obvykle ve středu, pod předsednictvím prezidenta republiky, v Elysejském paláci. O pořadu jednání rozhodují společně prezident a předseda vlády. Předseda vlády navrhuje a předseda schvaluje program jednání.
Setkání se skládá ze tří fází:
- první fáze se zaměřuje na texty obecného zájmu – návrhy zákonů, vyhlášky – k nimž se jedná Rada ministrů je nezbytná;
- během druhé etapy jsou zahrnuta jednotlivá rozhodnutí týkající se zejména jmenování vyšších státních zaměstnanců;
- třetí fáze je obecně věnována prezentaci ministr o stavu pokroku reformy, kterou má na starosti, projev prezidenta, který si může vyžádat stanovisko účastníků k určitému bodu. Ministr zahraničních věcí podává každý týden aktuální informace o mezinárodní situaci.
Na konci Rady ministrů generální tajemník vlády vypracuje prohlášení o rozhodnutích, která informuje a potvrzuje přijatá rozhodnutí . Generální tajemník vlády rovněž vyhotovuje komplexní zápis ze schůze.