Čeština je úřední jazyk používaný v České republice a také dominantní jazyk země. Celkový počet mluvčích češtiny v České republice se odhaduje na více než 10,7 milionu lidí. Údaje z průzkumu Eurobarometr z roku 2012 ukázaly, že 98% všech občanů České republiky bylo definováno jako mluvčí češtiny. Čeština je také považována za jeden z úředních jazyků Evropské unie. Mezi další jazyky, kterými se v zemi hovoří, patří slovenský a polský jazyk, kterým hovoří malé procento populace.
Úřední jazyk České republiky
Původ českého jazyka sahá až do 9. a 10. století, kdy se čeština a slovenština rozdělily od západoslovanské jazykové skupiny. Během tohoto období až do 20. století byl český jazyk známý jako český jazyk. Nejstarší záznamy psané v češtině se objevily ve 13. a 14. století. Prohlášení z litoměřické listiny ze 13. století je nejstarší známá úplná věta napsaná v tomto jazyce. 14. století bylo obdobím, kdy se jazyk dále rozvíjel, a bylo také obdobím, kdy byla Bible poprvé úplně přeložena do češtiny. První pokus o standardizaci českého pravopisu byl učiněn během české reformace 15. století. Moderní standardizovaný český jazyk se objevil na konci 18. a na počátku 19. století, když země prošla českým národním obrozením. Standardizace byla primárně založena na publikaci Josefa Dobrovského, lingvisty z 19. století.
Odrůdy českého jazyka
Český jazyk je zařazen do indoevropské jazykové rodiny a jako člen česko-slovenské jazykové skupiny úzce souvisí s ve slovenském jazyce. V České republice se používají tři hlavní varianty českého jazyka, které jsou geograficky definované. Každá ze tří odrůd má odlišné vlastnosti, které je odlišují zejména v jejich fonologii a morfologii. Mezi odrůdy patří běžné české, české dialekty a moravské dialekty. Společná čeština je odrůda s nejvyšším počtem rodilých mluvčích, kteří se převážně vyskytují v okolí hlavního města České republiky, Prahy. Běžná čeština je široce používána v tištěných a elektronických médiích, ale její rozmanitost ještě musí být kodifikována. Moravský dialekt je další výraznou odrůdou českého jazyka. Tato odrůda se převážně používá v regionech Českého Slezska a Moravy a odhaduje se, že má asi 108 000 uživatelů po celé České republice. Moravskou odrůdu tvoří pět dialektů: Těšínský slezský, českomoravský, lochský, východní a středomoravský. Druhou variantou jsou české dialekty, které se skládají ze tří dialektů: středočeské, jihozápadní české a severovýchodní české. V posledních letech používání českého variantního jazyka v České republice drasticky pokleslo, což bylo způsobeno veřejnou stigmatizací, protože české dialekty jsou spojeny s nižší třídou Čechů.
Menšinové jazyky, kterými se v České republice hovoří
Slovenština a polština jsou hlavními menšinovými jazyky, kterými se v České republice hovoří. Slovenština a polština úzce souvisí s českým jazykem, jelikož tyto tři jazyky pocházejí ze západoslovanské jazykové skupiny. Slovenštinou se jako prvním jazykem hovoří malá populace Slováků v zemi. Polský dialekt, kterým se v zemi hovoří, je dialekt Goralů, kteří obývají horskou oblast na česko-polské hranici.