Mexiko je federativní republika skládající se z 31 států a Federálního okresu. Jeho základní politické instituce jsou definovány v ústavě z roku 1917.
Prezident byl zvolen na šestileté funkční období (všeobecným hlasováním pro dospělé od 18 let) a navždy nezpůsobilý k znovuzvolení jmenuje generálního prokurátora a kabinet, jejichž počet se může lišit. Ačkoli ústava stanovila dělbu moci, v praxi dominuje mexický generální ředitel zákonodárné a soudní moci. Vzhledem k tomu, že prezident je hlavou státu, hlavou vlády a vrchním velitelem ozbrojených sil a protože jeho strana, PRI, má od svého vzniku jasnou většinu v Kongresu, bylo řečeno, že jediným limitem moci mexického prezidenta je doba – šest let ve funkci. Se souhlasem Kongresu může prezident zasáhnout ve státech a omezit tak jejich nezávislost; na základě kongresového povolení má také určitou zákonodárnou moc, zejména v oblasti regulace a rozvoje obchodu a průmyslu. Žádný viceprezident neexistuje. Pokud prezident zemře nebo je odvolán z funkce, je Kongres ústavně oprávněn volit prozatímního prezidenta.
Dvoukomorový kongres, rovněž volený v přímých všeobecných volbách, je složen ze Senátu (Cámara de Senadores), který byl v roce 1994 rozšířen ze 64 na 128 členů (čtyři z každého státu a čtyři z Federálního okresu), a Poslanecká sněmovna (Cámara de Diputados) složená z 500 členů; jeden zástupce (a jeden náhradník) zastupuje každých 250 000 lidí nebo zlomek nad 100 000, s minimálně dvěma poslanci z každého státu, a 200 členů je přiděleno poměrným zastoupením menšinových stran. Senátoři jsou voleni na šest let (polovina Senátu je volena každé tři roky) a poslanci na tři roky, přičemž obě skupiny nejsou způsobilé k okamžitému znovuzvolení. Kongres se schází od září do prosince; po dalších osm měsíců roku existuje stálý výbor složený ze 14 senátorů a 15 poslanců. Kongres může přijímat právní předpisy ve všech záležitostech týkajících se národní vlády a federálního okruhu.
Ve snaze sjednotit různé zájmové skupiny ve vládní straně byl v roce 1961 vytvořen národní poradní výbor složený z žijících bývalých prezidentů Mexika prezidentem Adolfem Lópezem Mateosem (1958–64). Na závěrečném zasedání Kongresu v roce 1962 byla přijata legislativa reformující volební zákon z roku 1954. Návrh zákona měl dát menšinovým stranám větší šanci na zastoupení v Poslanecké sněmovně tím, že jim umožnil pět křesel, pokud získaly 2,5% z celkového počtu hlasů a jedno další křeslo za každých 0,5% hlasů. Podle tohoto opatření mohla malá strana získat až 20 křesel, aniž by vyhrála v jednom okrese. Nová volební reforma zavedená v roce 1977 stanovila, že minimální počet členů musí být 65 000, aby mohla být strana zaregistrována, a že strana musí získat 1,5% lidového hlasování, aby mohla být její registrace potvrzena. V roce 1986 Kongres stanovil, že 200 poslanců bude voleno systémem poměrného zastoupení ve vícečlenných volebních obvodech, zatímco 300 poslanců bude voleno většinou hlasů v jednočlenných volebních obvodech. Volební vzorce pro poměrné zastoupení v Senátu se za posledních 10 let opakovaně měnily, aby se přizpůsobil rostoucímu vlivu a moci PAN a PRD.