Barva mořského skla je určena původním zdrojem a většina mořského skla pochází z lahví. Kromě kousků skla se často vyskytují i barevné mořské keramické kousky.
Nejběžnějšími barvami mořského skla jsou kelly zelená, hnědá, bílá a čirá. Tyto barvy pocházejí převážně ze skleněných lahví, které většinou používají společnosti prodávající pivo, džusy, nealkoholické nápoje a další nápoje. Čiré nebo bílé sklo pochází z čirých talířů a sklenic, čelních skel, oken a různých dalších zdrojů.
Méně časté barvy zahrnují nefrit, jantar (z lahví na whisky, léky, lihoviny a lahve na rané bělení) , zlatá jantarová nebo jantarová (většinou se používají pro lahve na lihovinu), limetkově zelená (ze sódových lahví během 60. let), lesně zelená a ledově nebo jemně modrá (ze sódových lahví, lékovek, lahviček s inkoustem a sklenic s ovocem z pozdních dob 19. a začátek 20. století, okna a čelní skla). Tyto barvy se vyskytují přibližně jednou za každých 25 až 100 nalezených mořských skel.
Mezi neobvyklé barvy mořského skla patří typ zelené, který pochází primárně od Coca-Coly od počátku do poloviny 20. století, Dr. Pepper a lahve RC Cola i lahve od piva. Jemně zelené barvy mohly pocházet z lahví, které se používaly na inkoust, ovoce a jedlou sodu. Tyto barvy se vyskytují jednou za 50 až 100 kusů.
Fialové mořské sklo je velmi neobvyklé, stejně jako citron, neprůhledná bílá (z lahví mléka), kobaltová a chrpa modrá (z lahví raného mléka Magnesia, jedovaté lahve, umělecká díla, nádoby Bromo-Seltzer a Vicks VapoRub) a aqua (ze sklenic Ball Mason a některých skleněných lahví z 19. století). Tyto barvy se vyskytují jednou za každých 200 až 1 000 nalezených kusů.
Mezi extrémně vzácné barvy patří šedá, růžová (často z desek z doby velké deprese), teal (často z lahví vína Mateus), černá (starší, velmi tmavé olivově zelené sklo), žluté (často z nádob na vazelínu ze 30. let), tyrkysové (ze stolního a uměleckého skla), červené (často ze starých lahví Schlitz, koncových světel automobilů, nádobí nebo námořních světel, najdete je asi v každém 5 000 kusů) a oranžová (nejméně běžný typ mořského skla, který se jednou vyskytuje asi u 10 000 kusů). Tyto barvy se nacházejí jednou za každých 1 000 až 10 000 nasbíraných kusů. Některé střepy černého skla jsou poměrně staré a pocházejí z tlustých lahví ginu, piva a vína z osmnáctého století.
Starožitné černé mořské skloEdit
Toto „černé“ mořské sklo bylo shromážděno na Jamajce 24. prosince 2009. Při dobrém světle je odhalen zelený odstín původního skla před povětrnostními vlivy.
Staré černé sklo, které během výroby přidávalo železnou strusku pro zvýšení pevnosti a neprůhlednosti, bylo občas při přepravě rozbité. Tyto rozbité lahve byly odhodeny v přístavišti na pláži po přistání. Původně obsahovaly věci jako víno, gin, whisky, léky a tekutiny, které byly lehce poškozeny. Lahve, které přežily dlouhou a často drsnou cestu, byly znovu naplněny, jakmile byly vyprázdněny z původního obsahu a recyklovány, někdy po mnoho desetiletí. Byly znovu naplněny místními lihovinami, bylinnými tinkturami, výtažky a léčivými přípravky.
Jak sklářské řemeslo získalo znalosti, lahve se ztenčily. Kvalita zlepšila složení skla a čistotu, stejně jako pokroky v technických zdokonaleních technik výroby skla, to vše pomáhá při umisťování kousku mořského skla do volně definované doby. Spolu se znalostmi historických obchodních partnerů, kteří navštívili vyhledávací místa, lze odvodit výrobní zdroje, ale jediná funkce není spolehlivým indikátorem původu. Mnoho podobných funkcí v širokém vzorku zužuje výběr. Jednotlivé látky byly spojovány s určitou barvou a tvarem lahví. To vše pomáhá definovat zemi původu. Léky a alkohol se často prodávaly v zelených lahvích; olivová zelená byla nejběžnější barvou pro gin, ale také se používala hnědá a kobaltová modrá. Whisky byla obsažena také v zelených a hnědých lahvích. Láhve s alkoholem pro námořní přepravu byly často čtvercové, aby bylo možné efektivněji využívat prostor v přepravních bednách. Jedy byly téměř vždy v modrých lahvích. Kulaté, paličkové a dřepové válcové černé skleněné lahve byly vyrobeny všechny a tvar koreluje s věkem lahví s určitým přesahem. Korelace dnes existují: lahve od hnědého piva a samozřejmě celosvětově uznávaný tvar zelené skleněné lahve Coca-Coly.
V Karibiku obchodovalo mnoho národů a piráti je všechny drancovali. Takže sklo z mnoha producentských zemí lze najít s příklady sahajícími do 15. století. Staré obchodní porty s otroky jsou dobrým vyhledávacím místem. Stejně jako dřívější koloniální přístavy v trojúhelníku otrok-melasa-rum.Všechna bývalá koloniální místa s námořními obchodními cestami a námořní přístavy jsou hlavními vyhledávacími oblastmi.
Například na Jamajce dochází k přílivům španělských, afrických, anglických, amerických, východoindických, čínských a Židů. (který mimochodem dorazil přibližně ve stejnou dobu, kdy syn Christophera Columbuse přijel osídlit ostrov v roce 1510 a mnozí jej později odeslali s karibskými pirátskými posádkami) a další Evropané rozptýlení po celém historickém záznamu. Většina černého skla nalezeného na ostrově Jamajka je Anglické sklo vyráběné v Anglii od pozdějších 1600 do 1800. Mořské sklo dorazilo na Jamajku se starým světovým dodavatelským řetězcem, který byl poprvé založen v 15. století. Španělé považovali Santiago (Jamajku) za stojaté místo na Kubě, což Angličanům umožnilo ulevit bez většího odporu v roce 1655. První sklo vyrobené člověkem s největší pravděpodobností dorazilo s Krištofem Kolumbem na jeho druhé cestě, když v roce 1494 požádal o ostrov pro Španělsko. přistál v suchém přístavu Discovery Bay na severním pobřeží. Zda se některá ze skleněných desek stala mořským sklem, je součástí romantiky a zázraku plážového česání.
Černé sklo je často zelené nebo hnědé, když je drženo na světlo, i když pouhým okem vypadá černé. Zvětrávání a oxidace spolu s UV zářením, které interaguje s oxidy kovů a chemikáliemi ve skle a mořské vodě, jsou faktory ovlivňující barvu mořského skla při dlouhé expozici a časových rámcích. Texturou a barvou černé mořské sklo připomíná černou plážovou skálu, velmi připomínající vytlačovaný magmatický skalní čedič nebo zvětralý černý obsidián, přírodní černé vulkanické sklo. Plynové bubliny jsou často zachyceny ve starém skle, nečistoty a nepravidelnosti v původních lahvích byly běžné a jeden ukazatel věku. Rané příklady byly ručně foukané, později ty používaly formu. Kvůli vlastní síle najdete větší kusy starého černého skla, včetně kusů, které přežily po staletí. Potenciální věk nalezeného černého plážového skla závisí na místě vašeho hledání. Malé kousky vyžadují procvičené oko. Textura je dobrý nástroj, který se dá použít společně s barvou. Černé sklo je nejvzácnější ze všech mořských / plážových brýlí kvůli věku a obtížnosti jeho nalezení. Ačkoli když najdete staré, dlouho používané místo, může vyprodukovat značné množství materiálu.
Sběratelé by si měli být vědomi historické povahy místa a skutečnosti, že shromažďování starých předmětů je v některých částech světa považováno za kulturní krádež. V jiných oblastech je mořské sklo jen dalším odpadkem na pláži. Většina mořských skel „historický kontext je pro moře ztracen, ale jeho pouhá přítomnost v některých oblastech je dědictvím a odkazem místa. Národní poklady vyrobené z bývalých odpadků existují, jako je například Glass Beach ve Fort Bragg CA. Sklenice na Ft. Bragg pochází převážně z poloviny 20. století.