Naše dáma z Medžugorje

BackgroundEdit

Když se oblast na konci patnáctého století dostala pod osmanskou kontrolu, ztratila veškerou účinnou diecézní správu a pastorační péče o obyvatele katolíků připadla františkánským mnichům, kteří zde zůstali. V druhé polovině devatenáctého století se Bosna a Hercegovina stala součástí Rakouska-Uherska a v roce 1881 papež Lev XIII. Podnikl kroky k založení diecézí (1881) a jmenování místních biskupů, jak tomu bylo jinde. To zahrnovalo převádění farností spravovaných františkány do diecézního duchovenstva. Hladký přechod brzdil jak nedostatek dostatečného diecézního duchovenstva, tak zejména odpor mnichů k odprodeji jejich farností. To by znamenalo ztrátu obou příjmů na podporu jejich klášterů a jejich těžce vydělaný status vůdců komunity. Podporovali proto lidovou opozici vůči převzetí diecézní farnosti.

V roce 1975 dekret papeže Pavla VI. Romanis Pontificibus nařídil, aby se františkáni stáhli z většiny farností v diecézi Mostar-Duvno a ponechali si 30 a ponechali 52 diecézním duchovenstvům. V 80. letech františkáni pořádali 40 farností pod vedením 80 mnichů.

Mostarská katedrála Panny Marie, Matky církve, byla dokončena v létě 1980 a vysvěcena 14. září 1980 kardinálem Franjo Šeper, prefekt Kongregace pro nauku víry. Za účelem vytvoření katedrální farnosti bylo rozhodnuto rozdělit farnost SS. Petra a Pavla. Františkáni proti tomu namítali, že je to nefér. Bratři Ivica Vego a Ivan Prusina byli kaplany ve farnosti sv. Petra a Pavla v Mostaru, kteří se odmítli podřídit papežskému dekretu Romanis Pontificibus a přestěhovat se z farnosti. Po několika varováních biskup Žanić pozastavil své kněžské schopnosti v diecézích pod jeho jurisdikcí. (Honorius Pontoglio, generální vikář Řádu menších bratří, vyloučil dne 29. ledna 1982 P. Ivana Prusinu z řádu.)

Fr. Ivan Prusina a o. Ivica Vego se obrátila na františkánský řád a Kongregaci pro klérus, kteří jejich odvolání odmítli, protože rozhodnutí byla konečná. Apoštolská signatura, nejvyšší soudní soud Svatého stolce, však dne 27. března 1993 dospěl k závěru, že mají právo na odvolání, a považoval to za porušení postupu a prohlásil propuštění za neplatné; totéž následovalo pro Fr. Ivica Vego stejně. Františkánská provincie Hercegovina se to pokusila představit jako znamení vítězství nad biskupem, nicméně biskupovo odvolání kněžské jurisdikce P. Ivana Prusiny zůstalo v platnosti a apoštolský podpis tuto záležitost nikdy sám neposoudil, pouze procesní vady. Avšak až později vyšlo najevo, že o. Ivica Vego otěhotněla jeptišku Leopoldu, kterou si nakonec vzal a žije s ní poblíž Medžugorje.

Mezitím, 15. ledna 1982, biskup pozval údajné věštce do svého bydliště, aby se jich zeptal, jestli byly nějaké zprávy od Madony o tomto problému a oni odpověděli, že žádné nebyly. Dne 3. dubna 1982 však vidoucí přišli k biskupovi, aby mu řekli, že jim Madona nadávala, že neříkají pravdu, a že požádala, aby oba mniši zůstali v Mostaru a nadále slavili mši a vyslyšeli. Madona údajně řekla Vickě, že o. Ivan Prusina a o. Ivica Vego „se za nic neviní“. Tomislav Vlašić převzal odpovědnost za lži věštců, kteří říkali biskupovi, a nařídil jim, aby neříkali pravdu, protože by biskup mohl zpochybnit pravost zjevení.

Dne 21. června 1983 jeden z věštců Ivan Dragičević poslal biskupovi výhružnou zprávu údajně z Madony, v níž požaduje biskupovo obrácení, pokud jde o její zjevení, jinak by byl „souzen mnou a mým synem Ježíšem.“ Dne 6. února 1985 poslal Ivan Dragičević poněkud tolerantnější poselství Madony s tím, že když nevěří v její zjevení, neměl by „pronásledovat její kněze, kteří věří v její poselství, a propagovat je“.

Split-Makarska Frane Franić, která od počátku podporovala údajná zjevení, se snažila přesvědčit Vicku, aby stáhla zprávy o těchto dvou mnichech, aby bylo možné snáze bránit pravost zjevení. Vicka i Ivan však nadále tvrdili, že zprávy týkající se těchto dvou mnichů pocházely od Madony.

Mezi zprávami byla obvinění proti biskupovi Pavaovi Žanićovi a povzbuzení pro tyto dva mnichy, aby neopouštěli farnost. Tehdy biskup Pavao zaujal svůj poslední negativní postoj k údajným zjevením.

Vicka údajně přijímala zprávy od Maddony od 19. prosince 1981 do 29. září 1982 a zaznamenávala je do svého deníku. Dne 21. září Fr. Ivan Prusina spolu s dalšími františkány za pomoci davu násilně vyhnal diecézní kněze z farnosti. Kvůli své neposlušnosti Fr. Ivan Prusina nechal biskupovi Pavaovi Žanićovi zrušit kněžskou jurisdikci dne 9. října 1980.

Vyšetřování údajných zjeveníUpravit

První diecézní komiseUpravit

„Pokud na u příležitosti předpokládané nadpřirozené skutečnosti mezi věřícími spontánně vyvstává určitý kult nebo nějaká oddanost, má příslušná církevní autorita vážnou povinnost to bezodkladně prohlédnout a pečlivě na to dohlížet. “ Příslušným církevním úřadem je v první řadě místní ordinář.

Na počátku bránil mostarský biskup Pavao Žanić vidoucí před komunistickými úřady, které se snažily potlačit kult Panny Marie z Medžugorje, ale zároveň se vyhnul uznání zjevení jako autentických. Informoval papeže o událostech v září 1981. V lednu 1982 založil Žanić první ze dvou komisí pro vyšetřování zjevení. První komise složená ze čtyř členů byla aktivní od roku 1982 do roku 1984.

Žanić byl z tohoto fenoménu rychle rozčarován poté, co tři vidoucí tvrdili, že Madona podporovala hercegovské františkány v jejich snaze o farnosti v Diecéze Mostar-Duvno, starý spor mezi nimi a diecézí známý jako záležitost Hercegovina. Stal se skeptickým vůči zjevením poté, co se údajně zjevení obvinilo z nepořádku v Hercegovině, který existoval mezi františkány a diecézním duchovenstvím, a bránil dva františkány, kteří odmítli opustit své farnosti, jak to požadoval papežský dekret Romanis Pontificibus. Františkáni používali zjevení k prosazování svých zájmů a tvrdili, že pocházejí z Madony, zatímco biskup tvrdil, že jsou výsledkem františkánské manipulace. Žanić obvinil františkány z manipulace věštců, zakázal poutě a převedl duchovního ředitele věštců Tomislava Vlašiće, jehož sexuální skandál nebyl v té době dosud znám. V srpnu 1984 byl Vlašić nahrazen františkánským mnichem Slavkem Barbarićem, který, bez vědomí do Žaniće, již pracoval v Medžugorji.

Druhá diecézní komise Upravit

V únoru 1984 rozšířil Žanić původní komisi na patnáct členů. Zahrnovala devět profesorů z různých teologických fakult a dva psychiatry.

Druhá komise prozkoumala deníky kronikl a Vickiny otce Tomislava Vlašiće. Kroniky a deníky byly shledány neuvěřitelnými, záznamy byly vedeny nepravidelně, byly následně zapsány a některé části Vickiných deníků byly padělané . Komise požádala Vlašiće, aby předal kroniku, což Vlašić udělal, ale pouze s velkým zpožděním a po úpravě kroniky. V květnu 1986 Komise prohlásila, že nemůže prokázat, že události v Medžugorji měly nadpřirozený charakter.

jugoslávští biskupovéUpravit

Medžugorje se stalo globálním fenoménem, zatímco Žanićova autorita byla narušena příznivci tohoto fenoménu. V lednu 1987 navrhla Kongregace pro nauku víry aby záležitost byla od místního ordináře postoupena jugoslávské biskupské konferenci, která souhlasila s druhou komisí a rozhodla „non constat de supernaturalitate“, přičemž v dubnu 1991 uvedla, že: „o) na základě studií ji nelze potvrdit že se vyskytují nadpřirozená zjevení a zjevení. “

Konference dala pokyn, aby se do Medžugorje neměly konat poutě za předpokladu, že jsou nadpřirozené, přičemž toto rozhodnutí zůstalo v platnosti. Ve svém prohlášení n komise poznamenala, že do Medujorje přicházejí tisíce poutníků, kteří potřebují pastorační péči.

V roce 1993 biskup Žanić odešel do důchodu. V dubnu 1995, během bosenské války, byli jeho nástupce, biskup Ratko Perić a Perićův sekretář, uneseni a zbiti chorvatskými milicemi v místní františkánské kapli. Byli drženi po dobu osmi hodin, dokud nebyli zachráněni mírovými silami OSN a starostou města V říjnu 1997 biskup Perić v odpovědi na dopis vyjádřil svůj osobní názor, že události údajné v Medžugorji již nejsou non constat de supernaturalitate (že jejich nadpřirozená povaha není stanovena), ale constat de non supernaturalitate (není nadpřirozené povahy).

Vatikánská komise zřízená pro studium Medžugorje skončila 18. ledna 2014. Dne 7. května 2015 papež František oznámil, že výsledky se dostaví brzy.Dne 11. června 2015 sdělil hlavní vatikánský mluvčí, že se neočekává žádné rozhodnutí až do podzimu roku 2015.

Pope John Paul IIEdit

K fenoménu Medžugorje je připisována řada prohlášení papeže Jana Pavla II. z těchto prohlášení byla popřena, včetně některých z těch, které shromáždila sestra Emanuel Maillard. Joseph Ratzinger, později papež Benedikt XVI., jako vedoucí Kongregace pro nauku víry, když předložil seznam prohlášení shromážděných sestrou Emmanuel Maillard, odpověděl: „Mohu jen říci, že výroky o Medžugorji přisuzované Svatému otci a mně jsou pouhé výmysly.“ („Frei erfunden“) Mnoho dalších podobných tvrzení podporujících fenomén Medžugorje nebylo přičítáno pouze papeži, ale mnoha dalším církevním úředníkům, žádný z nich nebyl prokázán jako autentický. Jedno takové tvrzení biskupa Pavla Hnilici popřel Vatikánský státní sekretariát.

Jak biskup z Mostaru Pavao Zanic, tak jeho nástupce Ratko Peric vyjádřili vážné výhrady ohledně údajných zjevení. Podle Perica rozsudky místních biskupů podpořili jak papež Jan Pavel II., Tak Benedikt XVI. Papežův osobní tajemník Stanisław Dziwisz uvedl, že papež svěřil celou záležitost Kongregaci pro nauku víry a poté si zachovává „obezřetný odstup.“

Křesťanský obhájce Patrick Madrid charakterizuje příběhy z Příznivci Medžugorje o tom, jak papež Jan Pavel II. Upřednostňoval autentičnost zjevení jako „apokryfní“.

Nejsem si vědom toho, že by Svatý otec někdy veřejně komentoval, tak či onak, ať už slovně, nebo písemně, o Medžugorji …. zde je řada případů soukromých komentářů, které údajně učinil JPII o Medžugorji, ale žádný, o kterém vím, byl ověřen pomocí dokumentace, například jako videonahrávky nebo zvukové nahrávky. Prohlédněte si tyto komentáře a uvidíte, že jsou všechny z druhé ruky.

Papež Jan Pavel II. se údajně svěřil s řadou katolických důvěrníků o tom, jak se cítil v Medžugorji. Vatikán tyto sv atements.

Biskup Pavol Hnilica se 25. března 1984 vydal do Ruska s růžencem Matky Terezy, aby byl přítomen v Rusku, když papež Jan Pavel II. v Římě zasvětil Rusko a celý svět Neposkvrněnému srdci Marie. Když se Hnilica vrátil do Říma, pozval ho papež Jan Pavel II. Na soukromý oběd a sdíleli tříhodinový oběd s rozhovorem o zasvěcení. Během tohoto setkání papež údajně řekl: „… Medžugorje je pokračováním a je završením Fatimy!“ Hnilica byl členem sekretariátu „výboru královny míru“ spolu s dalšími významnými zastánci fenoménu Medžugorje, včetně Joza Zovka a Slavka Barbariće.

Monsignor Murilo Sebastiao Ramos Krieger, arcibiskup Florianópolis v r. Brazílie šla na pouť do Medžugorje počtvrté a papež Jan Pavel II. Se svěřil a potvrdil Kriegerovi, že „Medžugorje je duchovním centrem pro svět!“

Kardinál František Tomasek, emeritní arcibiskup pražský, vyslechl papeže Jana Pavla II., který řekl, že pokud by nebyl papežem, rád by byl v Medžugorji a pomáhal s poutěmi.

Mirjana Dragicevic, jedna z vidících, uvedla, že papež Jan Pavel II. svěřil se jí: „Kdybych nebyl papežem, přiznal bych se už v Medžugorji.“ Kardinál Dziwisz to popírá. „Mohu to nejsilněji vyloučit. Říká se, že jeden z vizionářů, … přišel jednoho dne na obecnou audienci a pozdravil papeže, když procházel kolem. Ale nic jí neřekl. Jinak by si to pamatoval. Kromě toho si papež ani neuvědomil, o koho jde. “

Monsignor Michael David Pfeifer v pastoračním dopise diecézi 5. srpna 1988 napsal:„ Během mé návštěvy ad limina u texaských biskupů v r. soukromý rozhovor se Svatým otcem, zeptal jsem se ho, co si myslí o Medžugorji. Papež o tom hovořil velmi příznivě a řekl: „Říci, že se v Medjurgorje nic neděje, znamená popřít živé a modlící se svědectví tisíců lidí, kteří byli tam. „“

Marek a Zofia Skwarnicki, přátelé papeže Jana Pavla II., zpřístupnili dopisy, které jim napsal, „oplývající konkrétními odkazy na Medžugorje.“ Na zadní stranu obrázku svatého napsal: „Děkuji Žofii za všechno, co se týká Medžugorje. Také tam chodím každý den v modlitbě: Jsem sjednocen se všemi, kteří se tam modlí a odtud přijímají volání k modlitbě. Dnes lépe rozumíme předvolání. “

Během setkání s generálním představeným františkánského řádu se Svatý otec zeptal:„ Medžugorské bomby všude kolem padají, a přesto nebyla sama Medžugorje nikdy poškozena. snad snad zázrak Boží?“

Papež Benedikt XVIEdit

Podobně jako u papeže Jana Pavla II. byla mnoho prohlášení kladných vůči Medžugoriu připisována papeži Benediktovi XVI., když byl ještě kardinálem, což odmítl jako „pouhé výmysly“.

Biskup Peric navštívil Řím v roce 2006 a uvedl, že při své diskusi s papežem Benediktem XVI o fenoménu Medžugorje papež řekl: „My ve sboru jsme si vždy kladli otázku, jak může kterýkoli věřící přijmout jako autentická zjevení, která se vyskytují každý den a po tolik let ? „

V roce 2009 papež Benedikt zbavil moci Tomislava Vlašiće, duchovního ředitele údajných věštců.

Ruiniho komise: 2010–2014 Upravit

V roce 1991 země Jugoslávie byla rozpuštěna a samostatná republika s vyhlásili svou nezávislost. Dne 17. března 2010 Svatý stolec oznámil, že na žádost biskupů v Bosně a Hercegovině zřídil komisi v čele s kardinálem Camilem Ruinim, která se bude zabývat fenoménem Medžugorje. Mezi další významné členy komise byli kardinálové Jozef Tomko, Vinko Puljić, Josip Bozanić, Julián Herranz a Angelo Amato, psychologové, teologové, mariologové a kanonici. Komise měla „shromáždit a prozkoumat veškerý materiál“ a na základě svých zjištění zveřejnit „podrobnou zprávu“. Úkolem bylo vyhodnotit údajná zjevení a učinit vhodná pastorační doporučení pro ty poutníky, kteří navzdory zákazu oficiálních poutí nadále chodili do Medžugorje. Komise působila do 17. ledna 2014.

Ruiniho komise rozlišovala mezi prvními vystoupeními od 24. června 1981 do 3. července 1981, přičemž údajně 13 hlasů ve prospěch těchto zjevení mělo „nadpřirozený“ původ , jeden hlas proti a expert s odkladným hlasováním. Pokud jde o ostatní zjevení, od července 1981 Komise zjistila, že jsou ovlivněna silnými zásahy způsobenými konfliktem mezi františkány a diecézí kvůli přerozdělování farností. Komise považovala pozdější vize za „předem oznámené a naprogramované“ a pokračovaly navzdory tomu, že viděli, že skončí.

Pokud jde o pastevecké plody Medžugorje, Komise hlasovala ve dvou fázích. V první fázi nezohlednili chování věštců a hlasovali šest pro pozitivní výsledek (včetně tří odborníků), sedm uvádí, že jsou smíšení (včetně tří odborníků), přičemž většina je pozitivní, a další tři odborníci uvádějící plody směs pozitivních a negativních. Ve druhé fázi, s přihlédnutím k chování věštců, dvanáct členů (včetně čtyř odborníků) uvedlo, že nemohou vyjádřit svůj názor, a další dva členové hlasovali proti nadpřirozenému původu tohoto jevu.

The Ruini Zpráva byla dokončena v roce 2014 a s určitými výhradami si ji prohlédla Kongregace pro nauku víry, která vyjádřila pochybnosti ohledně zjevení. Kardinál Gerhard Ludwig Müller, který v té době vedl kongregaci, řekl v dubnu 2017 ohledně Medžugorje, že „pastorační otázky“ nelze oddělit „od otázek pravosti zjevení“.

Papež FrantišekEdit

V rozhovoru v květnu 2017 Papež František komentoval zjištění komise vedené kardinálem Camillem Ruinim a uvedl, že ve zprávě o počátečních zjeveních je uvedeno, že „je třeba je nadále studovat“, a v pozdějších zjeveních vyjádřil pochybnosti. Vyjádřil také své vlastní podezření ohledně zjevení, když řekl, že dává přednost „Madonně jako matce, naší matce, a nikoli ženě, která je„ vedoucí telegrafického úřadu, která každý den posílá zprávu “.

Hodnocení pastorace Upravit

V únoru 2017 papež František jmenoval polského arcibiskupa Henryka Hosera jako zvláštního vyslance pro „získání hlubších znalostí o pastorační situaci v Medžugorji“ a „především o potřebách věřících, kteří přicházejí na pouť „navrhnout nějaké pastorační iniciativy pro budoucnost.“

V roce 2017 navštívily Medžugorje asi dva miliony lidí z více než osmdesáti zemí z celého světa. Arcibiskup se v létě hlásil papeži z roku 2017.

Dne 31. května 2018 papež František podruhé nominoval arcibiskupa Hosera „jako zvláštního apoštolského návštěvníka farnosti Medžugorje“ s mandátem „neurčeného období …“ podle uvážení papež. Arcibiskup Hoser byl jmenován papežem Františkem, aby vyhodnotil kvalitu pastorační péče, kterou lidé v Medžugorji přijímali. Ruiniho komise doporučila, aby se z městského farního kostela sv. Jakuba stala pontifikální svatyně s dohledem Vatikánu.Z pastoračního hlediska by to uznalo oddanost těch, kteří cestují do Medžugorje, a „zajistilo by, aby za to, co se tam děje, byl odpovědný„ pastor, a nikoli cestovní kancelář “.

Podle Marshalla Connollyho mediální společnosti California Network, to, čeho byl Hoser svědkem, přesvědčilo arcibiskupa, že se stalo něco pravého. Hoser polské katolické tiskové agentuře KAI řekl: „Vše nasvědčuje tomu, že odhalení budou uznána, snad i letos.“ Dodal: „Konkrétně si myslím, že je možné rozpoznat autentičnost prvních zjevení navržených komisí Ruini.“

Autorizace oficiálních pouťEdit

12. května 2019 , Papež František povolil poutě do Medžugorje s ohledem na „značný příliv lidí, kteří jdou do Medžugorje, a hojné plody milosti, které z něj vyvstaly“. I když nyní mohou poutě oficiálně pořádat diecéze a farnosti, povolení neřešilo dosud nevyřešené doktrinální otázky týkající se autentičnosti údajných vizí. Výsledkem je, že apoštolský návštěvník „bude mít větší možnost – společně s biskupy těchto míst – navazovat vztahy s kněžími, kteří organizují tyto poutě“, aby zajistili, že budou „zdraví a dobře připraveni.“ První schválenou akcí byla Třicátý výroční festival mládeže, který se konal od 1. do 6. srpna 2019. Během pouti se zúčastnilo přibližně 50 000 mladých katolíků z celého světa.