e) osvědčení prokazující, že stěžovatel byl italským občanem 15. září 1947 – datum, kdy vstoupila v platnost Pařížská mírová smlouva (nebo jiná stejně platná dokumentace, například osvědčení o vojenské službě , cestovní pas atd.);
f) písemné potvrzení všech klubů, sdružení nebo komunit Italů, které se nacházejí v cizí zemi bydliště, s uvedením data členství žadatele, použitého obvyklého jazyka a dalších skutečností prokazujících jeho znalost italského jazyka;
g) veškerá další dokumentace prokazující znalost uchazeče o italském jazyce (např. kopie osvědčení o účasti na italsky mluvících školách, vysvědčení atd.).
Děti nebo přímí potomci osob, na které se vztahuje článek 19 Pařížské mírové smlouvy a kteří mají v úmyslu využít čl. 17-bis odst. 1 písm. b), připojí ke své žádosti o italštinu následující dokumentaci občanství:
– osvědčení doklad nebo jiná dokumentace prokazující, že rodič (rodiče) žadatele nebo přímý předek (předci) splnil (a) požadavky uvedené výše v bodech defg; (s);
– osvědčení prokazující cizí státní občanství žadatele;
– písemné potvrzení od jakéhokoli sdružení nebo společenství Italů nacházejících se v cizí zemi pobytu žadatele prokazující znalost žadatele o Italský jazyk a kultura;
– jakákoli další dokumentace prokazující znalost žadatele o italském jazyce a kultuře.
B. Lidé, na které se vztahuje článek 3 Osimské smlouvy, dříve žijící v takzvané „zóně B“ bývalého Svobodného území Terstu
S cílem prokázat existenci stanovených požadavků v čl. 17a odst. 1 písm. a) zákona č. 91/92 se k žádosti připojí tyto dokumenty:
a) rodný list, případně na základě mezinárodního vzoru;
b) osvědčení prokazující cizí státní občanství;
c) osvědčení o současném pobytu;
d) osvědčení nebo jiné doklady prokazující pobyt a italské občanství 3. dubna 1977 (datum vstupu Osimské smlouvy v platnost);
e) písemné potvrzení všech klubů, sdružení nebo komunit Italů, které se nacházejí v cizí zemi pobytu, s uvedením data členství žadatele, obvyklé použitý jazyk a jakékoli další skutečnosti prokazující jeho znalost italského jazyka;
f) veškerá další dokumentace prokazující použití příslušnost k italskému etniku, jak je stanoveno v článku 3 výše.
Děti nebo přímí potomci osob, na které se vztahuje článek 3 Osimské smlouvy, připojí ke své žádosti o italské občanství následující dokumentaci, předloženo podle čl. 17-bis odst. 1 písm. b):
– osvědčení nebo jiná dokumentace prokazující, že rodič (rodiče) žadatele nebo přímý předek (předci) splňovali požadavky uvedené v bodech výše;
– rodný list potvrzující vztah žadatele s rodiči nebo přímými předky;
– osvědčení prokazující cizí státní občanství žadatele;
– písemné potvrzení od jakéhokoli sdružení nebo společenství Italů v cizí zemi pobytu žadatele prokazující znalost žadatele o italském jazyce a kultuře;
– jakákoli další dokumentace prokazující znalost žadatele o italském jazyce a kultuře.
Odeslané žádosti jsou přezkoumávány mezirezortním výborem zřízeným na ministerstvu vnitra, který poskytuje stanovisko k existenci požadavků stanovených zákonem. Pokud je stanovisko příznivé, vydá ministerstvo vnitra povolení k udělení státního občanství.
ZTRÁTA OBČANSTVÍ
Italští občané mohou o státní občanství přijít automaticky nebo se jej formálně vzdát.
A. Občanství automaticky ztrácí:
- jakýkoli italský občan, který se dobrovolně zaregistruje v ozbrojených silách cizí země nebo přijme vládní místo v cizím státě, přestože výslovný zákaz italského práva (čl. 12 odst. 1 zákona č. 91/92);
- jakýkoli italský občan, který sloužil během válečného stavu s cizí zemí, zastával vládní funkci nebo získal občanství tohoto státu (čl. 12 odst. 1 zákona č. 91/92);
- osvojitelé, u nichž je osvojení zrušeno jejich vlastní vinou, pokud jsou držiteli nebo nabývají občanství jiné země (čl. 3 odst. 3 zákona č. 91/92).
B. Formální vzdání se italského občanství:
- osvojitelé plnoletosti po zrušení osvojení z vlastní viny, pokud mají nebo znovu nabývají občanství jiné země (čl. 3 odst. 4) , zákona č.91/92);
- jakýkoli italský občan žijící v zahraničí, který má, získává nebo znovu získává občanství jiné země (článek 11 zákona č. 91/92);
- jakýkoli subjekt zákonného věku, který získal italské občanství jako nezletilý po nabytí nebo opětovném nabytí státního občanství od jednoho z rodičů, pokud má státní občanství jiné země (článek 14 zákona č. 91/92 ).
V případě pobytu v zahraničí se prohlášení o vzdání se občanství podává u příslušných konzulárních úřadů. K žádosti musí být přiložena následující dokumentace:
a) rodný list vydaný městem, kde byl narození zapsán;
b) osvědčení o italském občanství;
c) doklady o cizím státním občanství;
d) doklady o pobytu v zahraničí, je-li to požadováno.
Nezletilí neztrácejí italské občanství, pokud o něj jeden nebo oba rodiče přijdou nebo si znovu získají cizí občanství.
Ženy, které po 1. lednu 1948 automaticky získaly cizí státní občanství na základě sňatku s cizími občany nebo v důsledku toho, že se jejich manželé z Itálie stali naturalizovanými občany jiných zemí, NEZtratili svoji italštinu státní občanství. Za účelem udržování záznamů o osobním stavu v pořádku však tyto ženy (nebo jejich potomci) vyjádří své přání zachovat uvedené občanství příslušným konzulárním úřadům prostřednictvím prohlášení o nepřetržitém držení občanství.
DUAL OBČANSTVÍ
Od 16. srpna 1992 (datum vstupu v platnost zákona č. 91/92) se italské občanství již neztrácí získáním státního občanství jiné země, ledaže by se italští občané formálně vzdali to, s výhradou mezinárodních dohod.
Výpověď italské vlády ze Štrasburské úmluvy z roku 1963 znamená, že od 4. června 2010 již nebude italské občanství automaticky ztraceno Italům, kteří se stávají naturalizovanými občany zemí signatáři této úmluvy (po výpovědi Švédska, Německa, Belgie, Francie a Lucemburska jsou současnými signatáři Rakousko, Dánsko, Norsko a Nizozemsko.
RIACQUISITION OF CitizensHIP
Zpětné získávání státního občanství je upraveno ustanoveními článku 13 zákona č. 91/92. Zejména občané žijící v zahraničí, kteří ztratili státní občanství, jej mohou podle odstavce 1 písm. C) znovu získat zvláštním prohlášením příslušným konzulárním úřadům, pokud si do roku od uvedeného prohlášení zřídí pobyt v Itálii.
Ženy vdané za cizince před 1. lednem 1948, které na základě manželství automaticky získaly občanství svého manžela, ztratily italské občanství a mohou je znovu získat, přestože žijí v zahraničí, prostřednictvím prohlášení. V případě pobytu v zahraničí se prohlášení o opětovném získání státního občanství vyhotovuje u příslušných konzulárních úřadů.
K prohlášení se přikládá tato dokumentace:
a) rodný list vydáno městem, kde bylo narození zapsáno;
b) doklady prokazující předchozí italské občanství;
c) doklady prokazující cizí státní občanství nebo status bez státní příslušnosti;
d ) osvědčení o rodinném stavu nebo rovnocenný dokument.
Zjednodušení administrativy
Je třeba připomenout, že – podle čl. 43 odst. 1, 46 a 47 nařízení prezidenta 445/2000 (jak je uvedeno v zákoně č. 183/2011) a vzhledem k omezením podle článku 3 téže prezidentské vyhlášky – italské orgány veřejné správy jsou oficiálně povinny získávat informace, údaje a dokumentaci, které již mají k dispozici, dokud dotyčná osoba nepředloží nezbytné podrobnosti za získání těchto informací nebo dat a.
Proto v případě žádostí o nabytí nebo vzdání se občanství podaných italskými občany, státními příslušníky EU nebo státními příslušníky třetích zemí legálně žijícími v Itálii nejsou žadatelé povinni poskytovat informace nebo údaje, které již mají k dispozici italské veřejné správy, ale pouze podrobnosti nezbytné pro získání těchto informací nebo údajů.
POPLATKY
Od 8. srpna 2009 podléhají žádosti nebo prohlášení týkající se volby, nabytí, znovuzískání, vzdání se nebo udělení italského občanství poplatku ve výši 200 euro. Od 8. července 2014 se za žádosti občanů zákonného věku o udělení italského občanství platí poplatek za zpracování žádostí ve výši 300 EUR