Během pozdní římské republiky označila řeka Rubicon hranici mezi římskou provincií Cisalpine Galie na severovýchod a vlastní Itálií (ovládanou přímo Římem a jeho spojenci) do jih. Na severozápadní straně byla hranice označena řekou Arno, mnohem širší a důležitější vodní cestou, která teče na západ od Apeninských hor (její pramen není daleko od Rubikonova pramene) do Tyrhénského moře.
Guvernéři římských provincií byli jmenováni promagistráty s imperiem (zhruba „právo velit“) v jedné nebo více provinciích. Guvernéři poté sloužili jako generálové římské armády na území, kterému vládli. Římské právo stanovilo, že pouze zvolení soudci (konzulové a praetoři) mohli v Itálii držet imperium. Každý promagistrát, který vstoupil do Itálie na čele svých vojsk, propadl jeho imperium, a proto již neměl zákonné právo velit vojskům.
Cvičení imperia, když je zakázáno ze zákona byl trestný čin přestupku. Dodržování příkazů generála, který legálně nevlastnil imperium, bylo přestupkem. Pokud vstoupil generál do Itálie pod velením armády, stal se generál i jeho vojáci psanci a byli automaticky odsouzeni k smrti. Generálové tak byli povinni rozpustit své armády před vstupem do Itálie.