| A | B | A | C | A | B „ | A | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Hlavní klíč | I | V | I | VI, IV nebo paralelní menší |
I | I | I |
| Menší klíč | I | III nebo V |
I | VI nebo IV | I | I | I |
Ve formě rondo se hlavní téma (někdy nazývané „refrén“) střídá s jedním nebo více kontrastními tématy, obvykle nazývanými „epizody“, které se ale občas označují jako „odbočky“ nebo „dvojverší“. Možné vzory v klasickém období zahrnují: ABA, ABACA nebo ABACABA. Ty se někdy označují jako „první rondo“, „druhé rondo“ a „třetí rondo“. První rondo je dist ze třídílné písňové formy obviňován hlavně tím, že alespoň jedno z témat je samo o sobě písňovou formou, ale rozdíl v melodickém a rytmickém obsahu témat v rondové formě je obvykle větší než v písňové formě a doprovodná figurace v částech rondo (na rozdíl od písňové formy) je obvykle kontrastována. Počet témat se může u jednotlivých dílků lišit a opakující se prvek je někdy zkrášlen a / nebo zkrácen, aby se zajistila variace. Snad nejznámějším příkladem formy rondo je Beethovenovo „Für Elise“, rondo ABACA.
Vzor opakování je však u baletní hudby 18. století, tedy u hudby určené konkrétně pro tanec spíše než pro poslech, často nelze předvídat. Poučný příklad pochází z baletu pasticcio pantomimy Le peintre amoureux de son modèle (kolem 60. let 17. století), který existuje v rukopisu Ferrère (F-Po Rés. 68). například, který byl převzat z J.-P. Rameauovy Les fêtes d „Hébé a který se měl hrát en rondeau, má opakující se strukturu AA × 4 (tj. po počátečním AA je sekvence BBACCA opakováno čtyřikrát).
Barokním předchůdcem ronda byl ritornello. Ritornellova forma byla použita v rychlých pohybech barokních koncertů a v mnoha barokních vokálních a sborových dílech. Hlavní roli hraje ripieno (tutti) téma ritornello, zatímco sólisté hrají vedlejší epizody. Jak je typické pro barokní hru Continuo, v tutti sec Sólisté také hrají jako součást souboru; zatímco v sólových sekcích se většina zbývajících nástrojů v souboru může zastavit, aby poskytla sólistům jistou transparentnost, nebo může být použita střídmě (v obou případech jsou sóla důkladně doprovázena nebo přerušována cembalem nebo , podobně jako violoncello da gamba apod.). Zatímco forma rondo je podobná formě ritornello, je odlišná v tom, že ritornello přináší zpět předmět nebo hlavní téma ve fragmentech a v různých klíčích, ale rondo přináší zpět své téma kompletní a ve stejném klíči. Cedric Thorpe Davie je však jedním z autorů, který považuje ritornello za předchůdce, nikoli rondo, ale klasické formy koncertu (který se také vyskytuje jako forma v mnoha áriích z klasické éry).
Běžným rozšířením formy rondo je její kombinace se sonátovou formou a vytvoření sonátové formy rondo. Druhé téma zde funguje podobně jako druhá skupina témat v sonátové formě tak, že se nejprve objeví v jiné tónině než v toniku a později se v tonické tónině opakuje. Na rozdíl od sonátové formy nemusí k tematickému vývoji docházet, s výjimkou případu coda. Poslední věta Beethovenovy Sonátové cesty je příkladem sonátového ronda.
Hlavní téma sonata rondo, závěrečný pohyb Beethovenovy Sonaty Pathétique
Příklady rondo formEdit
- Wolfgang Amadeus Mozart: Hornův koncert č. 4 Es dur, poslední věta
- Ludwig van Beethoven: Rage Over a Lost Penny
- Ludwig van Beethoven: Rondo pro klavír a orchestr „WoO, 6
- Ludwig van Beethoven: Klavírní sonáta op. 53, poslední věta
- Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 5, poslední věta
- Antonín Dvořák: violoncellový koncert h moll, třetí věta
- Antonín Dvořák : Symfonie č. 6, druhá věta
- Frédéric Chopin: Klavírní koncert č. 1, třetí věta
- Aram Khachaturian: Koncert pro housle, druhá věta
- Sergej Prokofjev : Symfonie č. 5, čtvrtá věta