Autor: Ačkoli někteří zahrnují knihu Hebrejců mezi spisy apoštola Pavla, určitá identita autora zůstává záhadou. Chybí Paulův obvyklý pozdrav, který je společný pro jeho další díla. Navíc tvrzení, že pisatel této epištoly spoléhal na znalosti a informace poskytnuté jinými, kteří byli skutečnými očitými svědky Krista Ježíše (2: 3), činí Pauline autorství pochybným. Někteří připisují Luka jako jeho spisovatele; jiní naznačují, že Hebrejce mohli napsat Apollos, Barnabáš, Sílas, Filip nebo Aquila a Priscilla. Bez ohledu na lidskou ruku, která držela pero, je Duch svatý Boží božským autorem celého Písma (2. Timoteovi 3:16); proto Hebrejci mluví se stejnou kanonickou autoritou jako ostatních šedesát pět knih Bible.
Datum psaní: Raný církevní otec Clement citoval z knihy Hebrejcům v roce 95 nl. Interní důkazy, jako je například skutečnost že Timotej žil v době, kdy byla napsána epištola, a absence jakýchkoli důkazů ukazujících na konec starozákonního obětního systému, ke kterému došlo při zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l., kniha byla napsána kolem roku 65 nl.
Účel psaní: Zesnulý Dr. Walter Martin, zakladatel Christian Research Institute a spisovatel nejprodávanější knihy Kingdom of the Cults, vtipkoval svým obvyklým jazykem, že Kniha Hebrejců byla napsána Hebrejem jiným Hebrejcům Hebrejcům, aby přestali chovat se jako Hebrejci. Ve skutečnosti mnozí z prvních židovských věřících vklouzli zpět do rituálů a rituálů judaismu, aby unikli rostoucímu pronásledování. Tento dopis je tedy nabádáním pro ty pronásledované věřící, aby pokračovali v milosti Ježíše Krista.
Klíčové verše:
Hebrejcům 1: 1–2: „V minulosti mluvil Bůh k našim předkům prostřednictvím proroků v mnohokrát a různými způsoby, ale v těchto posledních dnech k nám promluvil prostřednictvím svého Syna, kterého ustanovil za dědice všeho a skrze něhož vytvořil vesmír. “
Hebrejcům 2: 3:„ Jak budeme unikněte, pokud ignorujeme tak velkou spásu… “
Hebrejcům 4: 14–16:„ Proto máme velkého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, pevně se držme víry vyznáváme. Nemáme totiž velekněze, který není schopen sympatizovat s našimi slabostmi, ale máme takového, který byl pokoušen ve všech směrech, tak jako my – přesto byl bez hříchu. Pojďme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom mohli obdržet milosrdenství a najít milost, která by nám pomohla v naší době nouze. “
Hebrejcům 11: 1:„ Nyní je víra jistá v to, v co doufáme, a jisté tím, co nevidíme. “
Hebrejcům 12: 1–2:„ Proto, když jsme obklopeni tak velkým oblakem svědků, zahoďme vše, co brání, a hřích, který se tak snadno zaplétá, a běžme vytrvale s rasou, kterou pro nás vyznačili. Upřeme oči na Ježíše, autora a zdokonalitele naší víry, který pro radost před ním snášel kříž, opovrhoval jeho hanbou a posadil se po pravé ruce Božího trůnu. “
Krátké shrnutí: Kniha Hebrejcům se věnuje třem samostatným skupinám: věřící v Krista, nevěřící, kteří věděli o Kristových faktech a intelektuálně je přijímali, a nevěřící, kteří byli přitahováni ke Kristu, ale kdo ho nakonec odmítl. Je důležité pochopit, které skupině se v které pasáži věnujeme. Pokud tak neučiníme, může to vést k tomu, abychom vyvodili závěry, které jsou v rozporu se zbytkem Písma.
Pisatel Židům neustále zmiňuje Kristovu nadřazenost jak v Jeho osobnosti, tak v Jeho službě. Ve spisech Starého zákona chápeme rituály a obřady judaismu, které symbolicky poukazují na příchod Mesiáše. Jinými slovy, obřady judaismu byly jen stíny budoucích věcí. Židům nám říká, že Kristus Ježíš je lepší, než cokoli, co může pouhé náboženství nabídnout. Veškerá okázalost a okolnosti náboženství blednou ve srovnání s osobou, prací a službou Krista Ježíše. Tématem tohoto výmluvně psaného dopisu tedy zůstává nadřazenost našeho Pána Ježíše.
Souvislosti: Snad nikde v Novém zákoně není Starý zákon více zaměřen než v Židům, který má jako jeho založení Levitské kněžství. Pisatel Hebrejům neustále srovnává nedostatky starozákonního obětního systému s dokonalostí a dokončením v Kristu. Tam, kde Stará smlouva vyžadovala neustálé oběti a jednou za rok odčinění hříchu lidským knězem, poskytuje Nová smlouva oběť jednou provždy skrze Krista (Židům 10:10) a přímý přístup na Boží trůn pro všechny, kteří jsou v Něm.
Praktická aplikace: List Hebrejcům, který je bohatý na základní křesťanskou nauku, nám také poskytuje povzbudivé příklady Božích „hrdinů víry“, kteří vytrvali navzdory velkým obtížím a nepříznivým okolnostem (Židům 11). Tito členové Boží síně víry poskytují ohromující důkazy o bezpodmínečné jistotě a absolutní spolehlivosti Boha. Stejně tak si můžeme udržovat dokonalou důvěru v bohaté Boží sliby, bez ohledu na naše okolnosti, meditací o skalní věrnosti Božího působení v životech Jeho starozákonních svatých.
Hebrejský spisovatel dává věřícím dostatek povzbuzení, ale musíme dodržovat pět slavnostních varování. Existuje nebezpečí zanedbávání (Židům 2: 1–4), nebezpečí nevíry (Židům 3: 7–4: 13), nebezpečí duchovní nezralosti (Židům 5: 11–6: 20), nebezpečí selhání vytrvat (Židům 10: 26–39) a vrozené nebezpečí odmítnutí Boha (Židům 12: 25–29). A tak v tomto vrcholném mistrovském díle najdeme velké bohatství nauky, osvěžující pramen povzbuzení a zdroj zdravých, praktických varování před lenosti v naší křesťanské chůzi. Ale je toho ještě víc, protože v Hebrejech najdeme nádherně vykreslený portrét našeho Pána Ježíše Krista – Autora a Dokončícího naší velké spásy (Židům 12: 2).
Leave a Reply