Vánoční příměří se stalo jednou z nejslavnějších a mytologizovanějších událostí první světové války. Jaký byl ale skutečný příběh za příměří? Proč se to stalo a britští a němečtí vojáci skutečně hráli fotbal v zemi nikoho?
Pozdě na Štědrý den roku 1914 slyšeli muži britských expedičních sil (BEF) německé jednotky v zákopech naproti zpívali koledy a vlastenecké písně a viděli podél zákopů lucerny a malé jedle. Mezi zákopy začaly křičet zprávy.
Následující den se britští a němečtí vojáci setkali v zemi nikoho a vyměnili si dárky, pořizování fotografií a někteří hráli improvizované fotbalové hry. Pohřbívali také oběti a opravovali zákopy a podzemní kryty. Po svátku vánočních svátků se schůzky v zemi nikoho neztrácely.
Příměří nebylo pozorováno všude na západní frontě. Jinde boje pokračovaly a na Štědrý den se staly oběti. Někteří důstojníci byli nešťastní příměří a obávali se, že by to podkopalo bojového ducha.
Po roce 1914 se vrchní velitelé na obou stranách snažili zabránit tomu, aby se jakékoli příměří v podobném měřítku opakovaly. Navzdory tomu došlo k několika ojedinělým incidentům příměří později ve válce, a to nejen o Vánocích.
V takzvaném systému „Live and Let Live“ byly v tichých sektorech frontové linie občas mlčky dohodnuty krátké pauzy v nepřátelských akcích umožňující oběma stranám opravit jejich zákopy nebo shromáždit jejich mrtvé.