Jeden společný názor je, že vědci a inženýři jsou morálně zodpovědní za negativní důsledky, které vyplývají z různých aplikací jejich znalostí a vynálezů. Koneckonců, pokud jsou vědci a inženýři osobně hrdí na mnoho pozitivních výsledků vědy a techniky, proč by jim mělo být umožněno uniknout odpovědnosti za negativní důsledky spojené s využíváním nebo zneužíváním vědeckých poznatků a technologických inovací? Vědci a inženýři mají navíc kolektivní odpovědnost zkoumat hodnoty zakotvené ve výzkumných problémech, které si zvolí, a etiku, jak sdílejí svá zjištění s veřejností.
Výbory vědců a inženýrů jsou často zapojeny do plánování vládních a podnikových výzkumných programů, včetně programů věnovaných vývoji vojenských technologií a zbraní. Mnoho profesních společností a národních organizací, jako je National Academy of Science a National Academy of Engineering ve Spojených státech, má etické směrnice (viz Vědecká etika a etika výzkumu pro provádění vědeckého výzkumu a inženýrství). Existuje uznání, že vědci a inženýři, jednotlivě i kolektivně, mají zvláštní a mnohem větší odpovědnost než průměrní občané, pokud jde o vytváření a využívání vědeckých poznatků.
Někteří argumentují, že kvůli složitosti sociálních odpovědnost za výzkum, vědci a inženýři by neměli být obviňováni ze všeho zla vytvořeného novými vědeckými poznatky a technologickými inovacemi. Zaprvé je tu společný problém fragmentace a šíření odpovědnosti. Kvůli intelektuální a fyzické dělbě práce, výsledné fragmentaci znalostí, vysokému stupni specializace a složitému a hierarchickému procesu rozhodování v rámci korporací a vládních výzkumných laboratoří je pro jednotlivé vědce a inženýry mimořádně obtížné kontrolovat aplikace jejich inovací. Tato roztříštěnost práce i rozhodování má za následek roztříštěnou morální odpovědnost, často do té míry, že „všichni zúčastnění byli odpovědní, ale nikdo nemohl být zodpovědný.“
Dalším problémem je nevědomost. Vědci a inženýři nemohou předpovědět, jak mohou být jejich nově generované znalosti a technologické inovace zneužity nebo zneužity pro destruktivní účely v blízké nebo vzdálené budoucnosti. Zatímco omluva pro nevědomost je do jisté míry přijatelná pro ty vědce, kteří se zabývají velmi základním a základním výzkumem, kde si potenciální aplikace nelze ani představit, omluva pro nevědomost je mnohem slabší pro vědce a inženýry zapojené do aplikovaného vědeckého výzkumu a technologických inovací, protože pracovní cíle jsou dobře známé. Například většina společností provádí výzkum konkrétních produktů nebo služeb, které slibují, že přinesou akcionářům co největší zisk. Podobně většina výzkumu financovaného vládami je zaměřena na poslání, jako je ochrana životního prostředí, vývoj nových drog nebo navrhování smrtících zbraní. Ve všech případech, kdy je aplikace vědeckých poznatků a technologických inovací a priori dobře známa, je nemožné, aby vědec nebo inženýr unikl odpovědnosti za morálně pochybné výzkumné a technologické inovace. Jak píše John Forge v Morální odpovědnosti a nevědomý vědec: „Nevědomost není omluvou právě proto, že vědcům lze vyčítat, že jsou nevědomí.“
Dalším hlediskem je, že odpovědnost nese ten, kdo poskytuje financování pro výzkum a technologický vývoj, což jsou ve většině případů korporace a vládní agentury. Kromě toho, protože daňoví poplatníci nepřímo poskytují finanční prostředky na výzkum sponzorovaný vládou, měli by být oni a politici, kteří je zastupují, tj. Společnost obecně, odpovědni za využití a zneužití vědy. Ve srovnání s dřívějšími dobami, kdy vědci mohli často provádět vlastní výzkum nezávisle, vyžaduje dnešní experimentální výzkum nákladné laboratoře a vybavení, díky čemuž jsou vědci závislí na těch, kteří za studium platí.
Kvazi-právní nástroje nebo měkké nástroje Zákonná zásada získala určitý normativní status ve vztahu k soukromým a veřejným podnikům ve Všeobecné deklaraci OSN o bioetice a lidských právech vypracované Mezinárodním výborem pro bioetiku UNESCO, zejména v oblasti dobrých životních podmínek dětí a matek. (Faunce a Nasu 2009) Mezinárodní organizace pro normalizaci „povzbudí dobrovolný závazek k sociální odpovědnosti a povede ke společnému vedení v pojmech, definicích a metodách hodnocení.“