Výzkum násilné televize a filmů, videoher a hudby odhaluje jednoznačný důkaz, že mediální násilí zvyšuje pravděpodobnost agresivity a násilné chování v bezprostředním i dlouhodobém kontextu. Účinky se zdají být větší u mírnějších než u těžších forem agrese, ale účinky na závažné formy násilí jsou také značné (r = 0,13 až 0,32) ve srovnání s účinky jiných rizikových faktorů násilí nebo lékařských účinků, které jsou považovány za důležité lékařská komunita (např. účinek aspirinu na infarkty). Výzkumná základna je velká; rozmanité v metodách, vzorcích a mediálních žánrech; a konzistentní v celkových zjištěních. Důkazy jsou nejjasnější v rámci nejvíce prozkoumaného oboru, televizního a filmového násilí. Rostoucí počet výzkumů videoher přináší v zásadě stejné závěry. Krátkodobá expozice zvyšuje pravděpodobnost fyzicky i slovně agresivního chování, agresivních myšlenek a agresivních emocí. Nedávné rozsáhlé longitudinální studie poskytují konvergující důkazy, které spojují časté vystavení násilným médiím v dětství s agresí v pozdějším věku, včetně fyzických útoků a týrání manžela. Protože extrémně násilné kriminální chování (např. Násilné znásilnění, agresivní útoky, vraždy) jsou vzácné, je zapotřebí nových longitudinálních studií s většími vzorky, aby bylo možné přesně odhadnout, kolik obvyklého dětského vystavení násilí v médiích zvyšuje riziko extrémního násilí. Dobře podporovaná teorie popisuje, proč a kdy vystavení mediálnímu násilí zvyšuje agresi a násilí. Mediální násilí produkuje krátkodobý nárůst tím, že připravuje stávající agresivní skripty a poznání, zvyšuje fyziologické vzrušení a vyvolává automatickou tendenci napodobovat pozorované chování. Mediální násilí má dlouhodobé účinky prostřednictvím několika typů procesů učení, které vedou k získání trvalých (a automaticky přístupných) agresivních skriptů, interpretačních schémat a přesvědčení o sociálním chování podporujících agresi a snižování běžných negativních emocionálních reakcí jednotlivců na násilí. (tj. desenzibilizace). Určité charakteristiky diváků (např. identifikace s agresivními postavami), sociální prostředí (např. rodičovské vlivy) a mediální obsah (např. atraktivita pachatele) mohou ovlivnit míru, do jaké mediální násilí ovlivňuje agresi, ale ve výsledcích výzkumu existují určité nesrovnalosti. Tento výzkum také naznačuje některé možnosti preventivního zásahu (např. rodičovský dohled, interpretace a kontrola používání dětských médií). Dosavadní výzkum moderátorů však naznačuje, že nikdo není zcela imunní vůči účinkům mediálního násilí. Nedávné průzkumy odhalily rozsáhlou přítomnost násilí v moderních médiích. Mnoho dětí a mládeže navíc věnuje nadměrné množství času náročné násilným médiím. I když je jasné, že snížení expozice mediálnímu násilí sníží agresi a násilí, je méně jasné, jaké druhy intervencí povedou ke snížení expozice. Řídká výzkumná literatura naznačuje, že protiopatření a intervence rodičů zprostředkování pravděpodobně přinesou příznivé účinky, ale intervence v oblasti mediální gramotnosti samy o sobě jsou neúspěšné. Ačkoli je vědecká debata o tom, zda násilí v médiích zvyšuje agresivitu a násilí, v podstatě ukončena, zůstává několik důležitých úkolů. Pro lepší pochopení základních psychologických procesů jsou zapotřebí další laboratorní a terénní studie, které by nakonec měly vést k efektivnějším intervencím. Rozsáhlé podélné studie by pomohly specifikovat rozsah účinků mediálního násilí na nejzávažnější druhy násilí. Setkání s větší společenskou výzvou spočívající v zajištění mnohem zdravější mediální stravy pro děti a mládež se může ukázat jako obtížnější a nákladnější, zejména pokud vědecká, zpravodajská, veřejná politika a zábavní komunity nedokážou informovat širokou veřejnost o skutečných rizicích médií. – vystavení násilí dětí a mládeže.
Leave a Reply