Zrození národa

Právě jsem sledoval přes tři hodiny dlouhý němý film z roku 1915 o občanské válce, atentátu na Lincolna a nově obnovené „Následná rekonstrukční éra Spojených států a současná formace KKK. To by vám asi mělo napovědět, kolik volného času mám na rukou. Opravdu bych se měl nejvíce obávat, zda tato recenze zajistí můj postoj či ne. že Alabama už není naplněna rasisty a já si opravdu nemyslím, že tento film to dělá tak spravedlivým, protože i ten nejneznalější otvor v Západní Virginii bude při sledování tohoto filmu nepříjemný. No, opravdu, no tak, co jsi čekal? Toto je film z roku 1915 od muže z Kentucky, který je o Ku Klux Klanu, takže rasismus v tomto filmu není nic jiného než jemný a protagonistický tón nad KKK už věci nijak neulehčuje. Hej, řekni, co chceš o těch maniacích, protože lord ví, že ano, protože „Alabama není rasistická“, ale určitě si ve filmu vytvoří docela slušné hodinky. Přesto, pokud si myslíte, že více než tříhodinový nemý film o občanské válce z roku 1915, atentát na Lincolna a nově obnovená „rekonstrukční éra Spojených států“ a současná formace KKK vás tu a tam neztratí , pak byste možná měli milovníci filmu trochu omezit filmy Terrencea Malicka a snížit standardy otupělosti. Je třeba poznamenat, že tento film se prosadil svými vynalézavými narativními metodami, z nichž některé jsou dnes prominentní, a musím říci že pokud DW Griffith je ten, kdo při neúspěšném pokusu o expozici přišel s přečerpanými scénami nicoty, pak se rasismus nezdá být jediným problémem tohoto filmu. Chápu, že tehdy měli věci v těchto liniích , přesto tyto kousky nicoty byly často kvůli chmýří bez jemnosti. Tento film dělá první pokus o manipulaci s nicotou, aby skutečně doplnil jemnost, a to je metoda, která nyní sotva funguje, natož zpět V roce 1915, přesto je to metoda, která se cítí stejně nafoukaná bez ohledu na to, v kolik hodin jste. Hej, dokonce i věci jsou kvůli té době hloupé (Jak krásná byla Lillian Gish, pokud jste si mysleli, že hodně herečky byly hrozné od 30. do 60. let, pak jen počkejte, až uvidíte herečky z „10. let, zpět, když jediná věc, kterou mohli udělat, byla expresivita“, bylo by těžké najít průkopnický film v nenápadném a málo rozvinutém čas v dějinách filmu, který „není nafoukaný, přesto to neznamená, že vládnoucí tón bude méně zastaralý a nepříjemný. Totéž lze říci o rasových podtextech a glorifikaci radikalismu, které mi osobně ze zřejmých důvodů připadají problematické (* kašel * Ala * kašel * bama * kašel * ne * kašel * rasistický * kašel *) a problematické na kritická úroveň, protože poselství filmu, ať už morální nebo ne – a chlapec, že ne -, jsou v jejich podání spíše razantní a chápu, že omezení časem poskvrněné jemnosti, přesto to nezachovává že to není chyba ve filmu. Té omluvě rozhodně nepomůže skutečnost, že film, i když má své chyby a subtilnosti, stále má v sobě určitou jemnou milost, která byla v té době neslýchaná a zůstává poutavý dodnes. Jistě, možná nově nalezené metody jemnosti byly ve své prototypové fázi dost chybné, určitě tam, kde je film schopen překonat strašně vzpřímený bod, přesto se však film všemi svými chybami zapojuje svými vynalézavými metodami, z nichž některé působivě až dodnes. Typicky je film podstatně působivější, než se očekávalo, pyšní se produkčními návrhy, které jsou stejně propracované a přesvědčivé (efekt líčení Lincolna na Josepha Henaberyho je obzvláště působivý produkční kousek), i když není tváří v tvář bod poškození látky ve filmu. Produkce krásně zachycuje dobový vzhled, zatímco G.W. Bitzerova tehdy těžko srovnatelná a nyní stále poměrně působivá kinematografie zachycuje rozsah i intimitu s příběhem na mnoha místech. Co by se ale mohlo velmi dobře hodit pro většinu směru DW Griffitha, který byl omezen na čas a je stále problematický z hlediska kritického i osobního, přesto dělá, co může, s takovou jemností, která byla v té době přehlížena i vadná, ale častěji než ne, zvláště když Griffith hraje s filmovou tvorbou časová omezení. Tónování na celou obrazovku dává filmu charakter a vizuální dynamičnost při doplňování tónu a partitura dýchá do filmu živostí a rezonancí, která většinou kompenzuje ticho a jen několik chvályhodných a nestárnoucích expresivních výkonů.Z tohoto důvodu se zásluha netýká pouze složek produkce, ale také Griffithovy struktury filmu, který hraje s jeho složkami způsobem, který umožňoval nahlédnout do nyní široce procvičované techniky snoubení výroby s látkou, ať už jednoduše předvádění. Metody filmu jsou stále smutně zastaralé až do té míry, že je film relativně dílenský, přesto nelze popřít mezníky, které tento film udává, ani jeho stupeň účinnosti podle dnešních standardů. Je to přehnaně pomalý tah, přesto jízda stojí za to se posadit, protože film okouzlí a rezonuje více, než se očekávalo, a to jen natolik, aby udrželo diváky v chodu – ne – prostě si je užívají. Na konci kotouče je to je těžké opustit pomalost a nadměrné polstrování ve snaze doplnit jemnost, jen aby doplnil určitou míru spravedlnosti, která otupí film a zesílí bodnutí jeho pravděpodobné osobně nepříjemné zaujatosti, přesto s hezkou produkcí a styl hraný tehdy – velmi jedinečně a nyní – stále docela působivě DW Griffithem, aby se dotkl filmu s jakýmsi téměř bezprecedentním stupněm jemnosti a hloubky látky, která možná nezvládla zkoušku času, přesto to prošla dostatečně důkladně opustit „Zrození národa“ a stát se nyní obecně zábavným dílem klasického revolučního kina. 2.5 / 5 – veletrh