Další leták s názvem „K spoluobčanům v odboji“, který byl napsán v únoru 1943, po německém porážka u Stalingradu.
„Nastal den zúčtování – zúčtování německé mládeže s nejodpornějším tyranem, jaký kdy naši lidé museli vydržet. Vyrostli jsme ve stavu, kdy je veškeré svobodné vyjadřování názoru nemilosrdně potlačováno. Hitlerova mládež, SA, SS se nás všichni snažili omámit, regimentovat v nejslibnějších letech našeho života. Pro nás existuje jen jeden slogan: boj proti straně. Jméno Německa je navždy zneuctěno, pokud německá mládež konečně nepovstane, pomstít se a rozbít jeho mučitele. Studenti! Němci se na nás dívají. “
Během distribuce letáků na mnichovské univerzitě byli Hans a Sophie Scholloví zatčeni gestapem. Už rozdali mnoho letáků Bílé růže, které nesli. Sophie a Hans si však uvědomili, že je nerozeslali všechny. Vzhledem k tomu, že při výrobě těchto letáků bylo tolik problémů, rozhodli se, že zajistí distribuci i ostatních. Byli viděni házet letáky kolem atria univerzity ošetřovatelem jménem Jakob Schmid a kontaktoval gestapo. K tomu došlo 18. února 1943. Schollovi doslova nesli všechny důkazy, které Gestapo potřebovalo.
Hans i Sophie přiznali svou plnou odpovědnost ve snaze ukončit jakoukoli formu výslechu, která by mohla vést k odhalení ostatní členové hnutí. Gestapo však odmítlo věřit, že byli zapojeni pouze dva lidé, a po dalším výslechu získali jména všech zúčastněných, kteří byli následně zatčeni.
Sophie, Hans a Christoph Probst byli první, kdo byli předvedeni před Lidovým soudem 22. února 1943. Lidový soud byl zřízen 24. dubna 1934 za účelem projednávání případů, které byly považovány za politické trestné činy proti nacistickému státu. Tyto pokusy vždy nebyly ničím jiným než ukázkami pokusů, jejichž cílem bylo ponížit ty, kteří byli předvedeni před něj, pravděpodobně v naději, že takové veřejné ponížení odradí kohokoli jiného, kdo by mohl myslet stejně jako odsouzený. Všichni tři byli uznáni vinnými a odsouzeni k trestu smrti stětím. Popravy se konaly ve stejný den.
Další procesy se konaly 19. dubna a 13. července 1943, kdy byli před lidový soud postaveni další členové hnutí Bílá růže. Ne všichni byli popraveni. Třetímu soudu (13. července) nepředsedal nechvalně známý Roland Freisler a hlavní svědek – rovněž před soudem (Gisela Schertling) – vzal zpět důkazy, které poskytla během svého výslechu. Výsledkem bylo, že soudce toho dne osvobodil všechny, s výjimkou jednoho Josefa Soehngena, který dostal 6 měsíců vězení.